NÁBOR ATLETIKA

Atletické hry a gymnastika pro všestranný rozvoj dětí

Baví vaše dítě pohyb? Tak takové děti rádi uvidíme v našich oddílech.

Vhodné pro ty děti, které se dosud pro žádný sport nerozhodly, jako vynikající základ pro všechny budoucí sportovní aktivity, rovněž jako doplněk pro jednostranně zaměřené sporty.

Začínáme po prázdninách v Sokolovně v Uherském Brodě

Gymnastika                       pondělí 8.9.2025     14.30 – 16.00 hod.

                                               čtvrtek 11.9.2025     16.00 – 17.00 hod.

Atletické hry                     úterý      9.9.2025     16.00 - 17.00 hod.

Pro bližší informace volejte 603 893 956 Libor Barteček (trenér atletiky) a

606 527 754 Jana Bartečková (trenérka gymnastiky)

Těšíme se na Vás

Sokolský gymnastický tábor

V posledním červencovém týdnu se na sokolovně v Uherském Brodě konal příměststký tábor zaměřený na gymnastiku. Tábora se zúčastnili děti ve věku 8 -14 let. 

Program probíhal převážně v tělocvičně, která je vybavena gymnstickým nářadím - děti si vyzkoušely cvičení na kladině, hrazdě, kruzích, koberci nebo Airtracku. Pod vedením školených a nadšených trenérek Jany Bartečkové, Pavly Buráňové a Barbory Panákovési procvičily základy akrobatických prvků a párovou akrobacii.

A aby byl program stále zajímavý, tak se gymnastika prokládala atletikou, míčovými hrami, lezením na boulderingové stěně, skákání v Jump Parku a odměnou za fyzicky náročný týden jim byla návštěva Aquaparku Delfín.

Cílem tábora nebylo jen cvičení, ale především objevování radosti z pohybu, navázání nových přátelství a poznání toho, že vzájemná pomoc je základem každého silného týmu.

Odkaz na fotogalerii:  https://eu.zonerama.com/SOKOLUhBrod/Album/13732227

FILIP LEBLOCH - Ze života reprezentačního lezce

Ze života reprezentačního lezce

Před rokem se čtenářům zpravodaje představil sportovní lezec, člen mládežnické reprezentace, Filip Lebloch. Po roce jsem se rozhodl udělat s ním krátký rozhovor, ve kterém shrnul uplynulé období na závodech a ve skalách.

Filipe, právě jsi po roce znova uspěl v nominaci do reprezentace. Co se ti za ten rok na závodech povedlo?

Závodní sezónu jsem neměl ideální. Začal jsem sice pátým a druhým místem na českém poháru v bouldreingu, což mi vyneslo nominaci do bouldrové reprezentace a možnost absolvovat hned 3 závody Evropského poháru v boulderingu, ale prosadit se v obrovské konkurenci nebylo snadné. Nejlépe jsem se umístil ve 4. desítce na závodech v Curnu a Soure. Závody EP se lezou v jiném formátu než u nás a dělalo mi problémy se se systémem srovnat. Ve zpětném pohledu nebyly ty výsledky nejlepší, ale nebyly ani nejhorší. Mezi tím probíhala i nominace do reprezentace na obtížnost, což je úplně jiná disciplína. Do obtížnostní reprezentace se nominovalo podle výsledků z 2. a 3. kola ČP. Na druhém závodě jsem byl třetí a na třetím, který byl zároveň mistrovstvím republiky mě pódium smolně uniklo a skončil jsem 5. I to však stačilo, abych se do obtížnostní reprezentace dostal. Začal jsem objíždět EP v obtížnosti, který probíhal přes léto. Bohužel jsem část léta promarodil a tak jsem nakonec zvládl jen 2 kola EP – první v Rakousku, kde jsem závodil s nastupující angínou a třetí kolo ve Švýcarsku, kde se mi celkem zadařilo. Skončil jsem na 28. místě, což už bylo blízko toho, kde bych se chtěl letos na evropácích v obtížnosti pohybovat – to je na příčkách v první dvacítce. Samozřejmě nejlépe by bylo dostat se do finále. Po konci Evropských pohárů proběhla ještě závěrečné kolo ČP  v boulderingu, které bylo zároveň mistrovstvím ČR. Tady mi těsně uniklo pódium a byl jsem čtvrtý. Celkově jsem v ČP v boulderu 2024 skončil bronzový. Takže ve zkratce – nějaké úspěchy na domácí půdě byly, v Evropě jedna vlaštovka v obtížnosti, ale celkově jsem věřil v lepší výsledky.

A jak zatím vypadá rok 2025?

V roce 2025 jsem zatím absolvoval 1. kolo ČP v boulderu. Opět jsem nestartoval v nejlepší formě. Trápilo mě nějaké nachlazení a výsledné 9. místo bylo zklamáním. O týden později se lezl nominák do boulderové reprezentace, který jsem kvůli nemoci ani nezkusil. Pokazilo mi to i plánovaný výpad do skal. Pak se ale karta obrátila. První ČP v obtížnosti v Praze jsem zalezl slušně a skončil třetí. Následně se se mi podařilo velmi dobře zalézt na nomináku do obtížností reprezentace, která se lezla na 2 cesty. V první jsem byl pátý a ve druhé jsem jasně dominoval a vyhrál ji. Pro tento rok jsem tedy v reprezentaci na obtížnost a věřím, že se dokážu prosadit i na závodech Evropského poháru, i přesto, že první závod v italské Bologni nedopadl ideálně, protože jsem trpěl astmatickými problémy, ale snad už se to vše vhodnou medikací srovnalo.

A jak se ti dařilo na skalách?

Ještě na jaře 2024 jsem si vylezl v Řecku svoje první 8a. K dalšímu pořádnému lezení jsem se dostal až na přelomu roku 24/25, kdy jsme vyrazili za lezením na Sicílii. Tam se mi podařilo vylézt 7c+/8a OS a 8a+ PP. Letošní Velikonoce jsme strávili v Italském Ceredu, kde nebyly úplně ideální povětrnostní podmínky. I přesto jsem zvládl rychlé přelezy dvou cest za 8a. Prozatímní skalkařský vrchol přišel v květnu, když jsem využil prodlouženého víkendu a v německé Frankenjuře jsem relativně rychle přelezl své první 8b, cestu Respektlos. Takže skály hodnotím pozitivně a věřím, že letos ještě pár těžkých cest zvládnu.

Lezl jsi něco i ve velkých stěnách?

Na konci října 2024 jsme se vydali do Paklenice, kde jsem s taťkou nalezl do 350 metrů vysoké stěny Anica Kuk. Lezli jsme cestu Vila Velebita a zvládli ji stylem team OS. Byl to silný zážitek. Obrovská expozice, dlouhá, náročná a vyrovnaná cesta. Fakt nářez!

Bojíš se při lezení?

Nemám rád, když lezu těžkou věc a cítím, že mě jistič nesleduje. Ale to se moc nestává. Na stěnách je jištění velmi nahusto, ve sportovních cestách na skalách bývá trochu dál, ale vždy je to bezpečné. Takže se bojím jen tak, že mám zdravý respekt. Vždy se může něco pokazit a je třeba na to myslet. Zem je tvrdá (úsměv). Nejvíc jsem se bál asi v té Paklenici. Lezeš těžké kroky a pod tebou je samý vzduch. Zem je 200 metrů hluboko. Vůbec jsem nechápal, jak může taťka v klidu traverzovat sice lehkým terénem, ale třeba dvacet metrů bez jištění. Nahoře, kde už nebylo těžké lezení, to musel taťka vzít na sebe a poslední 3 délky lezl první on. Bylo to opravdu náročné. Víc jak půlka cesty je těžká. Řekněme 250 metrů těžkého převislého lezení s jištěním trochu dál od sebe. Pak to sice zlehkne, ale ta jištění jsou pak ještě dál. Když jsme dolezli, tak jsem si říkal, že jsem rád, že jsme to přežili. A myslel jsem si, že už nikdy více. Ale jak čas běží, tak si říkám, že možná zase někdy…

Jaké máš lezecké plány na další měsíce?

Teď mě čeká pár volnějších dnů. První evropák mám až v půlce července v Itálii. Do té doby chci zkusit nějaké skály, možná vysokohorské soustředění někde v nějaké atletické oblasti, abych nabral sílu a vytrvalost na první evropský závod. Ve skalách bych rád zkusil další cesty za 8b a možná i těžší. Rád bych si vybojoval účast na MS v Helsinkách a také na ME, které bude v Žilině na konci prázdnin, a kam by mě mohli přijet fandit moji nejbližší.

Stíháš ještě něco jiného kromě trénování, závodění a lezení ve skalách?

Už jen školu. Studuju prvním rokem gymnázium a školu mám jako prioritu. Jinak jezdím třikrát týdně trénovat do Zlína do naší tréninkové skupiny, o víkendech jezdím s rodiči na velké stěny v okolí – Brno, Žilina, občas Vídeň. Mezitím mám v dalších dnech v týdnu jeden až dva tréninky doma. Do toho je třeba započítat reprezentační soustředění, kterých také není málo, a která musím absolvovat. Vlastně jsem rád, když mi zbude čas na výjezd do skal. Takže všechno ostatní, kromě školy, muselo stranou. I kytaru jsem už odložil a nehraju. Ono je to všechno nejen časově, ale i finančně hodně náročné, takže jsem rád, že mě rodiče v tomto podporují a také mě těší podpora od obce Dolní Němčí a Horosvazu. Děkuju všem, kteří mi pomáhají na mojí cestě vzhůru. Rád bych ještě zmínil moje trenéry: Miru Bodanského, který mě trénoval ve Zlíně dříve a mého současného trenéra Tomáše Birka Sychu. Super je i naše zlínská parta, takže díky i mým kamarádům z tréninkové skupiny.

Filipe, přeju ti, aby se ti na závodech i ve skalách dařilo. Díky za rozhovor.

Filip Lebloch ve zkratce:

Člen horolezeckého oddílu T.J. Sokol Uherský Brod od roku 2009.

Věk: 16 let

Nejtěžší výstupy na skalách: Respektlos 8b PP a Seven Lives 7c+/8a OS

Velké stěny: Vila Velebita 7b+, 350 metrů, team OS

Největší úspěchy na závodech: 1. místo na ČP v obtížnosti; 2. místo na ČP v boulderu, celkově 3. místo v ČP v boulderu 2024, 28. místo na EP v obtížnosti + řada dalších pódiových umístění v rámci ČP od roku 2023.

Člen České reprezentace v lezení od roku 2023.

foto:  https://eu.zonerama.com/SOKOLUhBrod/Album/13729634

MALACKY - secvičná

V sobotu 16.8. se naše mladší ženy zúčastnily nácviku sletové skladby Rocková symfonie, se kterou se budou ve spolupráci s Bratislavskou sokolskou župou T.G.M. prezentovat 13.9 2025 na Župních soolských sportových slavnostech ve Šport Aréně Malacky.

Odkaz na fotogalerii:

https://eu.zonerama.com/SOKOLUhBrod/Album/13724647

CO JE TO VŠESTRANNOST

Všestranná příprava:

Základ pro správný výběr sportovní cesty V dnešní době máme nepřeberné množství sportů, které si děti i dospělí mohou vybrat. Fotbal, plavání, gymnastika, atletika, tanec, bojové sporty… Možností je nespočet. Ale jak poznat, který je ten pravý? A ještě důležitější otázka – jak se na tu volbu připravit?

Odpověď zní jednoduše:

VŠESTRANNOSTÍ

 Co je všestranná příprava a proč na ní záleží? Všestranná pohybová příprava znamená, že se tělo i mysl rozvíjejí v různých oblastech – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost, flexibilita, rovnováha i týmová spolupráce. Nejde jen o to běhat rychle nebo vysoko skákat, ale také o to cítit vlastní tělo, chápat pohyb, učit se nové dovednosti a rozvíjet radost z pohybu jako takového. Takový základ je neocenitelný. Pomáhá nejen s budoucím výběrem konkrétního sportu, ale i s jeho dlouhodobým provozováním bez zranění a s větší vnitřní motivací. Dítě není projekt – je to objevitel Rodiče často chtějí pro své děti to nejlepší. Ale někdy to znamená i příliš brzké specializování – například dát dítě v pěti letech jen na tenis a nechat ho trénovat čtyřikrát týdně. Výsledek? Rychlý růst dovedností, ale často i přetížení, únava, ztráta radosti a v horším případě zranění. Dítě není projekt. Je to objevitel. A každý objevitel potřebuje nejdřív širokou mapu světa, než si vybere, kam přesně zamíří. Výhody všestranné přípravy

✅ Zdravější tělo – lepší držení těla, méně přetížení a zranění

✅ Více možností – dítě (nebo i dospělý) pozná, co mu skutečně sedí

✅ Mentální flexibilita – učení se různým pravidlům, prostředím a výzvám

✅ Vyšší sebedůvěra – protože když umím základ z více oblastí, nebojím se žádné nové výzvy

Inspirujme děti k pohybu – ne k výkonu

Není cílem mít z každého malého sportovce olympijského vítěze. Cílem by mělo být, aby sport miloval. Aby pohyb nebyl povinností, ale radostí. A ta radost začíná právě tehdy, když si může vybrat, co ho baví – na základě zkušeností, ne očekávání. Závěrem Všestranná příprava není ztráta času. Je to investice do dlouhodobého zdraví, do životní radosti a do svobody výběru. Ať už vaše dítě skončí jako profesionální sportovec, nebo si „jen“ jednou týdně půjde rekreačně zahrát volejbal nebo fotbal– bude mít z čeho čerpat.